Radek Strnad, Ústecký deník: Ač Střekovské hudební léto i moklo, pobavilo

Ústí nad Labem – Blues, jazz, rokenrol, recitaci interpretů, kapely z ČR, USA, Maďarska, SRN i Španělska během léta nabídlo návštěvníkům hradu Střekov pět koncertů festivalu Střekovské hudební léto. A právě s jeho otcem Martinem Kráľovským jsme se ohlíželi.

Letošní 2. Střekovské hudební léto bylo asi stylově pestřejší než loňské. Je to dané vkusem pořadatele?
Vidíte – a já měl opačný pocit. Loni jsme na Střekov přivezli od nu–folkové one–man show, přes folk–blues i klasiku a rock’n’roll. Letos se festival motal kolem bluesové hudby. I Mirek Kovářík, který na Střekov dorazil, přivezl poezii s bluesovou hudbou. Festival měl spíš vyšší laťku, byl víc koncepčně semknutý a prostředí více příznivější. Rok od roku se má festival zlepšovat a to se doufám stalo. Než se seznámíte s prostředím, vyberete si další spolupracovníky, které musíte najít ve městě konání, ukážete partnerům, že to není marná akce… Pak se vám uvolní ruce a můžete se více věnovat maličkostem kolem festivalu.


Mohou si návštěvníci příští ročník částečně „postavit“ sami?
Poslední kapela Los Reys del K.O. byla pozvána na přání části publika. Ale není to pravidlem. Po letošním ročníku můžou lidi vědět o něco víc, co od nás můžou čekat a věřím, že nebudou zklamáni. Není tajemstvím, že v programu pro rok 2011 je již jasno a i v něm je jedno přání publika vyslyšeno. Pevně doufáme, že se vše povede.

Může se stát, že vás nějaký interpret zklame? Že hraje jinak, než jak to zní z jeho CD? Že je to bída?
Může se stát cokoli, ale já měl to štěstí slyšet všechno, co jsem na Střekov přivezl, živě. Samozřejmě kromě Seana Carneyho, který do ČR zamířil zcela poprvé. Ale ten mě určitě nezklamal.

A stalo se to už? Na Létě, či v legendární Malostranské besedě, které jste šéfdramaturgem?
Střekov měl jednu výjimku, kterou byl poslední koncert kapely Los Reyes del K.O. Do Ústí nedorazil kytarista a zpěvák Adrian Costa. Kdo ho viděl, ví, že je nenahraditelný a s Marcosem Collem tvoří vynikající dvojici. Sestavu, kterou jsme v Ústí přivítali, jsem nikdy neslyšel. Šlo sice o vynikající muzikanty a koncert měl velkou šťávu, ale pořád jsem čekal, že se někde objeví Adrian a zazní jeho Cool Cool Mama. Samozřejmě, že to lidi nepoznají, že to nemají s čím srovnat, ale cítíte–li to vy, máte pocit, že to tak musí cítit každý. V Besedě i v Blues sklepě se to stalo a bude stávat. Není divu: hrajeme–li každý večer, vyhledáváme a zkoušíme nové interprety, musíme zákonitě i zakopnout.

Manýry jsou výsadou hvězd, rozmazlených a vznášejících se v oblacích. Měl ale někdy někdo, kdo se chystal hrát na hradě Střekov, neobvyklé přání či podmínku? Něco, co vás zaskočilo, překvapilo – příjemně či nepříjemně?
Nejvíc mě překvapil Sean Carney Band. Tiší, příjemní, velice skromní muži. Jak na Střekově, tak den na to, kdy se u nás zastavili na kávu, nebylo příjemnější chvíle. Mile mě překvapil Mirek Kovářík s muzikanty Jiřím Pertlem a Václavem Prejzkem. U nich se snoubila profesionalita se skromností. Byli vděční za pozvání a za komfort, který je na hradě čekal. Nikdo z účinkujících neměl zvláštní přání. Snad pouze Jack Cannon Blues Band. Ještě se k tomu vrátím.

Odehrál se moment, na který jen tak nezapomenete? Kdo vás nejvíce pobavil a čím? Byl i průšvih?
Pobavil mě Ľuboš Beňa, který se netajil, že nemá hudební sluch a že ho jako malého kluka vyhodili z pěveckého sboru. Moc mě rozesmál Jack Cannon Blues Band. Na Střekov dorazil po koncertě v pražském Blues sklepě, na účtě, který přivezl, bylo 34 panáků. Hlas zpěváka jsme na poslední chvíli vylepšovali syrovým vajíčkem. Přání zaskočilo nás, ale ne kastelána hradu Jiřího Himmela.
Ano, i průšvih byl. Bez něj není žádný festival festivalem. Ale šlo pouze o hledání kytarového komba na poslední chvíli. Nic závažného.

Před festivalem se vám narodila dcera. Který koncert si užila?
Malá Karolína Alžběta se narodila 30. 6., my startovali 9. 7., takže nám bylo líto, že si nemohla užít koncert Beňu & Ptaszka se Sean Carney Bandem. Na Ľubošovi s Matejem byla těsně před narozením, takže by věděla, do čeho jde. Dorazila i s maminkou až na poslední dva koncerty, oba si je užila ve spánku.

V čem je pro vás podstatný rozdíl v koncertech na hradě a v Besedě?
Dva koncerty, které byly na Střekově, se den „před“ či „po“ konaly v Blues sklepě. Na terasu dostanete i 300 lidí, do Blues sklepu 65, do Besedy 120 na sezení, 250 na stání. Každé to prostředí má něco do sebe. Terasa hradu má ale velikánské kouzlo a to je znát.



Kluby v létě zavírají, chybí publikum, festivaly měly lidí méně až málo. A co Střekovské hudební léto? Kolik ho vidělo lidí? Jste spokojen?
U posledního koncertu jsem osobně děkoval přítomným partnerům a mj. jsme se bavili o klubové scéně, o festivalech, o našem Létě. Měli jsme letos velké štěstí s partnery, s mediální podporou a nerad bych to zakřiknul. Víc volné ruce, které nám přivedly na Střekov něco kolem 600 lidí, vynikající účinkující. Je pořád v čem se zlepšovat, ale jsem spokojen s průběhem, s odezvami od lidí, partnerů, muzikantů.

Proč vám stojí za to dřít se s takovou akcí? Co vám dává, jaký je pocit vidět spokojené publikum?
Dělám tuto práci celý rok. V Blues sklepě, v Malostranské besedě, v Kolíně na Fest Bluesu… Ústí je už jen letní bonbonek aktivit, které mám rád. Mě těší, že se nám povedla celková struktura festivalu, náplň, vracející se publikum a ona návštěvnost, se kterou se nám povedlo naplnit i cíl s dětskými pohádkami. Byly zaplaceny ze vstupného Léta.

Bez publika se žádná akce neobejde, nemá cenu. Bez koho ještě se neobešlo Střekovské hudební léto 2010?
Festival se neobejde bez publika, to máte pravdu. To naše bylo fantastické a překvapilo mě, že jsem některé tváře viděl během léta několikrát. Lidi a kapely by však nepřijeli nebýt partnerů. Jsem rád, že jich letos bylo tolik. Cením si toho o to víc, že je doba jaká je a všude se říká o nepříjemné finanční situaci. Děkuji generálnímu partnerovi KPZ electronics, s.r.o. z Prahy, hlavním partnerům – Skupině ČEZ, Severočeským dolům, P3Chem., Městu Ústí a všem dalším podporovatelům i spolupracovníkům. Byl bych samozřejmě nevděčný, nepoděkovat kastelánovi hradu Jiřímu Himmelovi, který nám šel se vším vstříc. A mé díky patří také Ústec- kém deníku za úžasnou práci, které si nesmírně vážím. Moc děkuji za to, že vám i tak komorní akce stála za tolik článků a času.

Radek Strnad, Ústecký deník